Rozhovor se zakladatelem Nadačního fondu micro:la Ing. Tomášem Zedníčkem Ph.D. na stránkách informačního serveru Lanskrounsko.cz
Právě před rokem byla v Lanškrouně založena nestátní nezisková organizace Nadační fond micro:la, jejímž cílem je podpora technologického vzdělávání prostřednictvím mikropočítačů BBC micro:bit. Nadační fond se snaží shromáždit finanční prostředky od sponzorských firem a organizací, aby mohl zakoupit a posléze zdarma předávat micro:bity školám, konkrétně žákům sedmých ročníků. V Lanškrouně již tato praxe funguje.
Mnozí lanškrounští náctiletí už vědí, co je to micro:bit. Můžeš Tomáši tuto “hračku” přiblížit i laické veřejnosti?
BBC micro:bit je kapesní programovatelný počítač se sensorem pohybu, zabudovaným kompasem a bluetooth. Umí komunikovat s mobilem, tabletem i počítačem. Programovat se dá v různých programovacích softwarech na různých úrovních programování, od jednoduchého objektového programování, microPython, JAVA skript po C++ nebo mbed.
Kde se nápad s micro:bitem vzal?
Podnět vzešel z BBC ve Velké Británii. V roce 2016 byl tento mini počítač rozdán zdarma všem žákům 7. tříd (11-12 let) ve Velké Británii a rychle se rozšiřuje po celém světě.
Na jaře 2017 jsme začali s pilotním programem také v Lanškrouně. Micro:bit jsme představili všem školám, firmám a podnikům jako možnost výuky programování. Zpětná vazba byla až překvapivě pozitivní, což byl důvod proč jsme společně s Pavlem Reslerem, Vladimírem Křivkou a Stanislavem Zedníčkem založili nadační fond. Jsem rád, že se toho účastnily všechny lanškrounské školy, i když vím, že to pro ně nebylo jednoduché.
Kolik těchto kapesních počítačů bylo v La a na Lanskrounsku rozdáno a komu?
Rozdali jsme do každé školy 20 až 30 micro:bitů, financovaných městem Lanškroun ve spolupráci se Společenstvím firem Lanškrounska. To byla první zkušební série – asi 170 micro:bitů a domluvili jsme se na metodice práce. Také jsme se rozhodli, že to budeme dělat jinak než v Anglii. Tam se micro:bity rozdaly zdarma. My jsme se dohodli, že každá škola projde s dětmi základní kurs, který připravil pan Obr a potom dá dětem úkol a ony ho samostatně splní. Kdo uspěje, bude si moci micro:bit nechat.
Ujala se tato myšlenka?
Děti začaly pracovat s micro:bitem ve skupinkách. Zajímavé jsou zkušenosti a zpětná vazba, která přišla na podzim 2017. Děti to baví a 15 až 30 procent dětí získalo micro:bit domů.
Věk 12-13 let je zřejmě pro zvládnutí práce s micro:bitem optimální. Umíš si představit, že by zaujal i děti výrazně mladší? Doporučil bys jim ho?
Programování na micro:bitu je jednoduché a nadanější děti to zvládnou už na prvním stupni ZŠ, když se jim trochu pomůže. A všechny děti to zvládnou na rozmezí 6. a 7. třídy. Oproti jiným systémům má micro:bit výhodu, že je dělaný zábavnou formou. Děti si dokáží velmi rychle naprogramovat různé smajlíky, blikající panáčky atd. A užijí si s tím spoustu legrace. Je to škola hrou. Část dětí to zaujme a chtějí znát víc. Pokud se do toho někdo opravdu zahryzne, tak je schopen programovat i v profesionálních jazycích. My dnes nevíme, co děti budou potřebovat za dvacet let, ale micro:bit je postaven na bázi procesorů IoT (Internet of Things), které jsou základem moderní bezdrátové komunikace mezi přístroji jak v domácnosti (např. pračka, lednička, TV. atd.) tak nositelná elektronika (chytré mobily, hodinky, diagnostika zdraví …) i v průmyslových systémech (automatizace, robotizace, senzory atd.) je tedy velká pravděpodobnost, že co se s micro:bitem naučí nyní, tak v budoucnu využijí i v praxi.
Má micro:bit ještě nějaký další přínos?
Jednou z věcí, co micro:bit přináší, je možnost najít společnou řeč mezi světem dospělých a světem dětí z hlediska přístupu k digitalizaci a celému digitálnímu věku. Abych uvedl příklad, dnes se na školách nelíbí, když děti příliš času věnují mobilnímu telefonu, počítači a hrám na něm. Digitálnímu světu kolem nás se ale nevyhneme. To je trend a evoluce, je to velmi silný nástroj, který ovlivňuje všechny aspekty našeho života. Nástroj, který stejně jako oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. My bychom měli najít cestu k dětem tak, abychom se naučili digitální technologii využívat v náš prospěch a zábavnou formou ukázat, co všechno umí. Aby se u dětí rozvinula jejich neomezená fantazie, představivost, manuální zručnost, tvůrčí činnost a posunout je od pasivních konzumentů digitálního světa k těm, co ho aktivně vytvářejí. Aby se mohly rozvinout, kam chtějí.
Nepochybuji, že se o výtvory dětí zajímáš… Co zajímavého či objevného už vzniklo?
Rád se nechám překvapovat fantazií děti. Pořádali jsme soutěž se střední školou Delta v Pardubicích, kde stavěli vozítko a překvapily mě týmy dívek, které často překonávaly týmy chlapců v dovednostech. Vozítko si krásně netradičně vyzdobily, hrozně si to užily. A teď nedávno na Amavetu žákyně lanškrounského gymnázia představila projekt chytré domácnosti, kde micro:bit monitoroval zhasínání světel a otevírání dveří. To bylo skutečně velmi zajímavé.
Dostat micro:bit ke všem třináctiletým dětem by asi nebylo možné bez pomoci učitelů ve školách.
V Lanškrouně bylo důležité, že se sešla parta lidí a dobrovolníků, kteří tomu pomáhají. Mohl bych zmínit třeba Ivo Obra (učí na ZŠ Jiráskova a vede kroužek informatiky na gymnáziu a v DDM), který napsal k micro:bitu kurs (je k dipozici na stránkách microla.cz). A napsal ho tak, že tomu děti rozumějí. Zkrátka, napsal ho pro děti. Když čtu návody v Anglii, tak se mi zdá, že to psal ajťák, který automaticky předpokládá nějaké elementární dovednosti. Pan Obr napsal ty návody velmi srozumitelně, takže děti jsou schopny se to podle jeho návodů naučit samy. To je fajn. Směřování celého našeho života mohou ovlivnit bezejmenní učitelé na základních školách, kteří nás pro něco nadchnou. V případě podpory micro:bitu bych je rád jmenoval – Na ZŠ Jiráska je to pan Obr, na víceletém Gymnáziu p Flídrová a p. Krisl, na ZŠ Dobrovského p. Resler a p. Cacek a na ZŠ B. Smetany p. Jansa. Všichni tito jmenovaní se neohlíží jen na osnovy, ale na to, co děti baví a co je pro ně důležité. Bez jejich obětavosti a zapálení by projekt neměl šanci na úspěch.
Jestli se nemýlím, micro:bit byl také impulsem pro vznik Společenství firem Lanškrounska. Je to tak?
Kulatý stůl mezi školami, firmami a městem, zde již existoval dříve, ale konkrétní projekt micro:bitu teprve dokázal síly spojit do jednoho směru, na kterém se všichni shodli, což bylo nesmírně důležité. Když představitelé firem pak viděli, jak fungují děti, jak jsou nadšené a jak dokáží spolupracovat v týmu, tak řada z nich řekla: „To je přesně to, co jsme chtěli.“ Vidíme, že děti tvoří, baví je to, ale hlavně, pracují v týmu. To se podobá tomu, jak budou muset pracovat u nás na našich projektech jako tým pracovníků. Firmy se pak rozhodly projekt více podpořit a byl to jeden z podnětů k založení Společenství firem Lanškrounska.
Zmínil jsi, že se zapojilo i město…
Spolupráci s městem musím pochválit, protože to je opravdu velmi příkladná záležitost. Každá škola dostala 3D tiskárnu financovanou městem a Společenstvím firem ze společného balíku peněz pro podporu technického vzdělávání.
3D tiskárny zase umožňují další možnosti pro micro:bit. Děti si tam mohou vytvořit obal v jakémkoliv tvaru, mohou si vytisknout karoserii, případně šasi k robotovi a uplatnit lépe výtvarné či designerské schopnosti.
S uvedením micro:bitu mezi lanškrounskou mládež začaly vznikat i kroužky.
Hodně dětí je do toho nadšených. To je prioritní. Každá škola má kroužek a kromě toho je kroužek i v DDM, vede ho pan Obr. Vznik kroužků byla dobrovolná záležitost a umožňuje osmákům navázat a v práci s micro:bitem pokračovat. A mohou se zapojit i mladší ročníky.
Není to tak, že v dětech vzbudíte zájem o techniku a ony se potom rozletí do velkých měst za lepšími možnostmi?
Máme dva klíčové směry podpory dětí. Jeden je přitáhnout k technice a k možnostem digitálního světa co nejširší spektrum dětí. Aby to nebylo jenom o programovaní, ale aby například při 3D tiskárně vznikaly týmy – výtvarník, programátor, mechanik apod., aby si děti začaly vážit jeden druhého a naučily se společně vytvářet novou hodnotu. To je primární cíl. Sekundární cíl je odchytávat nadprůměrné děti, aby dostaly příležitost se rozvíjet. Když se objeví vyložený talent, tak ho podpořit a rozvíjet dále. Nenechat ho zapadnout. Dvacet procent dětí bude mít osmdesátiprocentní vliv na naši budoucnost dle Paretova pravidla. Pro lanškrounský region je to naprosto klíčová věc. Protože dnes jsme v situaci, kdy je nedostatek pracovních sil a největší talenti nám končí v technologických centrech v Praze, Brně, kde jim nabízejí možnosti, které v Lanškrouně nemají.
Jak tomu zabránit? Bude mít v Lanškrouně kdo dál inovovat? Přinášet nové myšlenky?
Na to není univerzální odpověď, ale čím víc schopných dětí tady vyroste, tím máme větší šanci, že lokální ekonomiku podpoříme a bude v budoucnu perspektivní.
Mluvím o tom proto, že si myslím, že se nám v Lanškrouně podařilo spojit firmy, školy a město a ukazujeme dětem, že dokážeme táhnout za jeden provaz v něčem, co ty děti baví. A ony mohou být hrdé na své rodiče, kteří v tomto systému pracují. Tím jim dávají příklad, jak by do budoucna měly fungovat. Je čím dál náročnější tyto systémy skloubit dohromady. Máme vysoce specializované odborníky a potřebujeme také někoho, kdo bude mít nadhled. A bude schopen spojovat věci ze zemědělství, průmyslu, vzdělávání, politiky města, služeb apod. Kde tohle dokáží, tam vznikne silná lokální ekonomika, která má vysokou pravděpodobnost dlouhodobého fungování a překonání krizových období.
Říkáš, že Británie rozdala micro:bity všem dvanáctiletým, tenhle princip vy nectíte. Věnujete je jen těm, co už něco dokázali. Je naopak nějaká zkušenost, která za převzetí stojí?
Jedna věc, která se v Anglii osvědčila, je spolupráce se seniory. Existuje skupina seniorů, která se chce učit digitalizaci a toto je jedna z forem, jak se s ní seznámit. A pokud se to podaří spojit s dětmi, tak bychom to rádi podpořili.
Byli bychom rádi, kdyby vznikl kroužek v DDM i pro seniory pod vedením p. Obra. Kroužek může oslovit i více skupin seniorů. Jednu, kdy se senioři mohou s micro:bitem seznamovat společně například se svými vnuky na ZŠ, druhou, která své vnuky nemá v místě a senioři svoji energii chtějí věnovat jiným dětem ve městě. Třetí skupinou jsou fandové, kteří se chtějí seznámit s něčím novým. Takže i učit seniory práci s novými technologiemi, počítači atd. je možné.
V DDM se od února rozjel kroužek a může se do něj přihlásit v podstatě kdokoliv. Je to jen o dohodě.
Další inspirací, kterou jsme tady zopakovali je, že v Anglii si můžete micro:bit půjčit i v knihovně. Místní knihovna již vlastní deset micro:bitů pro půjčování dle standardního půjčovacícho řádu. Půjčují se takto i různé hry, takže pro ně to není nic extra nového. Lidé si mohou micro:bit půjčit domů a vyzkoušet si ho.
Lze srovnávat dovednosti českých a britských dětí?
Řekl bych, že v západní Evropě jsou dál v podpoře tvořivosti. Ale myslím, že jim tam chybí výuka logiky. Že je to spíš opakování vzorů. Tady máte stavebnici, přečtěte si návod a postupujte podle něj.
Myslím, že u nás je větší důraz na logiku a přemýšlení a namáhání hlavy, které „bolí“. To je velmi dobře a měli bychom v tom pokračovat, protože to je naše konkurenční výhoda. V porovnání s Amerikou a Asií, Evropa a například i Česká republika a Německo vynikají právě logickým myšlením. Pokud pod tlakem pohodlnosti života budeme v našich končinách rezignovat na výuku logického myšlení, ztratíme naši konkurenční výhodu nad ostatním světem.
Má nadace na území České republiky exkluzivitu?
Nadační fond působí v celé republice. Původně jsme se zaměřili na Lanškroun, nicméně takový projekt se neutají a rychle se rozšířil po celé republice. O naše zkušenosti se zajímají i další města např. Šumperk, Chrudim nebo Olomouc. Stáváme se vzorem pro podporu lokální ekonomiky v ČR. Zapojil se i Czechinvest, jsme součástí Digikoalice z iniciativy MŠMT k podpoře digitální gramotnosti občanů ČR a spousta dalších institucí. Spolupracujeme s pěti českými vysokými školami, Merkurem na dalším rozvoji a dnes už to jde svými cestami. Je to ale výhradně český projekt.
Můžeš na závěr prozradit něco z dalších plánů do budoucnosti?
Společenství firem Lanškrounska má nyní devět členů a další firmy svou účast zvažují. To již představuje obrovskou sílu podpory materiálového a snad do budoucna i personálního zabezpečení rozvoje místních škol. Rozšiřujeme podporu i do okolních obcí, přihlásily se Výprachtice, Damníkov a Dolní Čermná. Na Společenství jsme se shodli, že chceme podpořit takové věci, které si školy nemohou pořídit z vlastních zdrojů. Příkladem je třeba 3D tiskárna, větší počet stavebnic, vybavení dílen apod. Máme zpětnou vazbu od škol, co by potřebovaly, na seznamu je např. i 3D skener.
Na květen také připravujeme první ročník místní soutěže tvořivosti Microtela pro první a druhý stupeň ZŠ, těším se čím mne děti opět překvapí.
S poděkováním Tomáši Zedníčkovi za rozhovor
Marie Hrynečková
Foto: autorka a Vladimír Křivka
originální článek s fotografiemi lze nalézt zde.